Rozhodl jsem se sepsat pár zajímavých postřehů ze semináře Rehab for painful backs (rehabilitace bolestivých zad) od Bena Cormacka, kterého jsem se zúčastnil na konci září. Ben Cormack je britský fyzioterapeut a odborník na moderní přístup k léčbě muskuloskeletálních obtíží. Je zakladatelem platformy Cor-Kinetic, která se zaměřuje na vzdělávání fyzioterapeutů v oblasti bolesti, pohybu, behaviorální změny a moderní neurovědy. Jeho filozofie stojí na biopsychosociálním modelu, tedy pohledu na bolest a pohyb nejen z fyzického, ale i psychologického a sociálního hlediska.
Odmítá zjednodušené „strukturální“ vysvětlení bolesti (např. „máte posunutý obratel“ apod.) a podporuje aktivní přístup, edukaci pacienta a důraz na funkci, sebevědomí v pohybu a návrat k aktivitě. Často vystupuje na konferencích, vede webináře a školení pro terapeuty po celém světě — jeho přístup bývá označován jako „moderní, realistická fyzioterapie bez strašení“, která se opírá o evidence-based přístup a komunikaci s pacientem.

1)      Evidence base medicine a statistika ohledně bolestí zad

První věc, které jsme se věnovali byla statistika ohledně bolestí zad a EBM (medicína založená na důkazech). Velkým prozřením je to, že výzkum tady není od toho, aby nás udělal šťastnými a souhlasil s naším přesvědčením. Když s ním nesouhlasíme, neměli bychom reagovat emociálně, můžeme zvážit další hypotézy a metodiku práce a být pokorní. Většina výzkumu je právě házena terapeuty do koše stylem: „výzkum byl podplacený, atd.“

Z výzkumu vyplývá, že nejdůležitější pro léčbu je terapeutický vztah mezi pacientem a fyzioterapeutem. Empatie, vyslechnutí a důvěra tvoří základ vztahu (studie: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11009829/). Věda nám říká, že neexistuje jedna metoda ani jeden terapeutický směr, který by byl pro všechny nebo všem pomohl, ba dokonce byl lepší než jiné intervence. Z edukačního hlediska je důležité zůstat aktivní – pohyblivý. (studie: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/40139265/). Je důležité i z hlediska výzkumu, léčit daného člověka, ne využívat a dělat nějakou metodu, které věříme. Každý člověk má jiné potřeby, jiné omezení a svoje přesvědčení. Neexistuje lepší cvičení a lepší metoda vůči ostatním.

Z hlediska statistiky, 20 % lidí celosvětově trpí bolestmi zad v tuto dobu, 90 % je nespecifických – nelze přesně určit jaká daná struktura vyvolává bolestivost a nelze založit diagnózu na objektivním nálezu. Pouze 1 % je velmi vážné, spadají do kategorie red flags – například nádorové onemocnění tvořící 0,04 % z 1 % vážných věcí. Medián akutního LBPS je 5 dní – 50 % se samo zlepší během pěti dní. 70 % NLBPS se vrací do 12 měsíců znova.

2)      Léčba bolesti

Velmi zajímavou myšlenkou, kterou Ben vyslovil, byla pro mě myšlenka: „pro další bolestivost zad není důležité, co děláš, když to bolí, ale co uděláš když je bolest malá.“ Tato myšlenka mi utkvěla v mysli a souhlasím s ní. Pacienti hledají rychlou pomoc a jednoduchá řešení pouze v době bolestí. Moc nechápou, že bolesti zad jsou složité, a je to dneska spíše problém sociologický na kterém závisí spousta faktorů, například strach, stress, nedostatek spánku, úzkost, …Prevence a jakýkoliv pohyb je důležitý a rozhodující pro návrat bolestí, naučit se pracovat s myslí a stresem je též důležité. Tělo je někdy přirovnáno ke sklenici vody, voda která je přilévána do sklenice představuje stres, úzkost, nevyspání, … Naším úkolem je naučit se sklenici vyprazdňovat nebo ji udělat větší. A ne jenom v době akutní bolesti.

3)      Udělat život větší

Poslední myšlenka, která se mi velmi líbila, se věnovala léčbě pacienta. Terapeut by neměl vybírat nějakou metodu, ale léčit pacienta s jeho přesvědčením, očekáváním, omezeními atd. a k tomu nepotřebujeme předepsaná cvičení, či jedno cvičení, ale třeba jenom ten život. Život plný koníčků, rodiny, kamarádů, cestování, prostě bolest bude s námi přítomná vždy, a pro spoustu pacientů prostě je nulová bolest nedosažitelný cíl, ale je třeba zvětšit ten život. Navracet pacienta do aktivit, které rád dělal nebo dělá, aby mohl cestovat anebo jenom chodit do kina, na fotbal, atd. Cílem by mělo být vyslechnout konkrétní obtíže a zeptat se na aktivity, které jsou pro pacienta důležité a které bolest nebo problém ovlivňuje. Důležité je naučit pacienta přijmout nějakou malou bolest. Umět modifikovat bolestivost je pro kontrolu života a udržení kvality života velmi důležité.

Snímky převzaty z prezentace Rehab for painfull backs, Cormack 2025.